Návštěva letošního Stavebního veletrhu v Brně mi trochu zamotala hlavu.
Návštěva letošního Stavebního veletrhu v Brně mi trochu zamotala hlavu. Na jedné straně spousta informací o technologiích, úsporách a chytrých řešeních. Na druhé straně překvapivě hodně mladých lidí a rodin s dětmi. A vlastně mě to bavilo víc než cokoliv jiného. Je mi jasné, že děti tam nešly primárně kvůli stavebnictví 😄 👉 ty obrovské nakladače a stroje se prostě nedaly minout. A upřímně – byly skvělé. Co mi ale běželo hlavou celou dobu? Technologie přitahují pozornost, stroje budí emoce, ale materiály… zůstávají trochu v pozadí. Přitom právě ony rozhodují, jak dlouho to celé vydrží. Možná je to přirozené. Možná i dobře – protože bez nadšení by ten obor neměl budoucnost. A možná je to i výzva. 👉 aby jednou děti nechodily na veletrh jen kvůli „bagrům“, ale zajímaly se i o to, z čeho se vlastně staví. Jak jste to vnímali vy?
